Tak tohle je už rok starý článek....ale dávám ho sem, pro ty, co o mě chtějí vědět víc a nebo jednoduše vědět co vás čeká, pokud jste tuto životní zkušenost ještě neprožili :)
Mno všechno to začínalo úplně stejně jako ty předchozí roky.Školní rok se schyloval ke konci a všichni sme věděli,že začnou prázdniny.Ale tentokrát to bylo jiný.Nepřicházeli sme do školy šťastní,že je konec...všichni sme věděli,že jsme tu naposled.Každý si řekl,že po dnešku přijde nový den a my už se na naší základku nikdy nevrátíme.Ta myšlenka byla opravdu hrozná.Dostali jsme vysvědčení,ředitel nám dal rady ke štěstí a pak už na nás čekali prvňáčci,kteří nás měli odvést ze školy do života.Scházeli sme ze schodů a teprve tam,nás přepadla lítost,dojetí a slzy.Když sem viděli ty dveře,kterými mám vyjít ven,věděla sem,že je to skutečně naposledy a slzy se nevyhnuly ani mě.Pak nám učitelé začali řikat vzpomínky...co sme s nima dělali a na co pamatujou-to bylo nejhorší a všechny nás to zdrtilo....tak je pryč jedna naše etapa života,ale vím,že na ní budu vždycky vzpomínat :´(Nejhorší bylo se se vším rozloučit...
Teď jdeme všichni na střední,ale nezapomeneme !
Mno a pak následovala rozlučka :D

Byl to zážitek a snad si zvyknu,že sem jednou provždy odešla :)